Stereoskopie je metoda umožňující prostorový vjem fotografie na základě dvou snímků - jednoho pro pravé a druhého pro levé oko. Tato metoda se začala používat již v polovin2 19. století a nyní prožívá opětovný boom, ale pod nepřesným názvem 3D fotografie. (3D televize, 3D kina, 3D brýle apod.)
Pro pořízení stereoskopické fotografie se používá několik metod. Jelikož je nutné získat snímek pro pravé i levé oko, lze u statických scén jednoduše pořídit dva snímky vzdálené o zhruba 65mm(tzv. báze) pro 50mm objetiv. Osy fotografování by měly zůstat rovnoběžné. Dále lze použít dva fotoaparáty. Pokud chceme fotit dynamickou scénu nevyhneme se synchronizaci těchto fotoaparátů nebo použití speciálního přístroje - stereofoaparátu.
K prohlížení se opět používá několik metod. Nejjednodušší je malý obrázek pro každé oko, na který lze buď zašilhat nebo použít speciální prohlížečku - známe jsou dříve populární stereokotoučky. Dále lze použít maskování barev a vytvořit tzv. anaglyph k jeho prohlížení pak se používájí nejčastěji červeno-modré brýle.
Dokonalejší promítací metody již umožňují zobrazení bez ztráty barev a ve větším formátu - toho se dosahuje buď polarizací nebo synchronizovanými brýlemi, které střídavě a rychle zakrývají levé a pravé oko - to jsou právě brýle dodávané k 3D televizím.
Poslední metoda umožňuje prohlížení 3D scény bez použití jakékoliv pomůcky, ale pouze z malé vzdálenosti. Jsou to tak zvané lentikulární folie, které jsou "zubaté" a každé oko vidí jiné plošky a tím pádem jiný obraz. Toho lze využít i v případě displejů fotoaparátů, mobilů nebo digitálních rámečků.
Více o stereofotografii se dočtete na následujících stránkách: